Yamamoto
Home Up Pearl Harbor Coral sea Midway Guadalcanal Yamamoto Pacifik 1944 Pacifik 1945

 

 

Operace Yamamoto 

 

Dne 18.dubna 1943 se uskutečnila jedna z nejimpozantnějších operací druhé světové války v oblasti Pacifiku. Nezúčastnilo se jí velké množství letadel, ani mnoho letadlových lodí a přece měla unikátní význam a vliv na průběh bojů v Pacifické oblasti.

Předehra: Na začátku války se podařilo americkému kryptologickému oddělení rozluštit část japonské válečné šifry. Část tohoto úspěchu jde na vrub výborným matematikům a část výborným špionům , kteří se v noci vkradli na japonské velvyslanectví a ukradli šifrovací tabulky. Nebudeme posuzovat moralitu tohoto jednání, ale je jisté že toto přispělo k mnoha vojenským úspěchům, které by bez těchto znalostí možná proběhly úplně jinak. Ať jde o bitvu u Midway, obranu Guadalcanalu a pod., všude byly využívány informace získané kryptografickým oddělením COMIT. Ne jinak tomu bylo i u operace Yamamoto.
Dne 13. dubna zachytila rozvědka podezřelou kryptovanou zprávu. Předala ji oddělení COMIT. Ti po částečné dešifraci nevěřili vlastním očím. Zpráva byla vlastně hlášením o inspekční cestě admirála Yamamota 
To dalo věci do pohybu. Ve čtvrtek 14.dubna byl admirál Chester W. Nimitz v Pearl Harboru informován o obsahu depeše. Nimitz o tom ještě týž den uvědomil víceadmirála Williama F. Halseye, velitele jihomořské oblasti a vyzval ho, aby zařídil napadení. Není jisté jestli Nimitz konzultoval své rozhodnutí s prezidentem, nebo ne. Později se toto stalo předmětem vášnivé diskuse, neboť útok na jednotlivou osobu nepřítele byl do té doby považován za neetický. V lepším případě byl označován jako atentát, v horším jako obyčejná vražda.

Ráno 18.dubna 1943 v 07.30 ráno se na Hendersonově letišti na Guadalcanalu rozezněly motory 18 Lightningů. Protrhly tak ranní ticho ostrova. Jako vzletová dráha jim byla určena FighterOne. Čekal je let dlouhý 450 mil ( 720 km ). Jako první startovala útočná letka. Jim McLanahan startoval jako třetí. V polovině dráhy mu však praskla pneumatika a tak nemohl odstartovat. Druhým odpadlíkem byl JoeMoore, který chvilku po vzletu dával křídly znamení, že nemůže čerpat palivo z přídavné nádrže a tak se musel vrátit. Místo nich byli určeni náhradní střelci.
Let po předem vytýčené trase byl náročný, protože bylo potřeba nejen úzkostlivě udržovat stanovený kurz a rychlost, ale i výšku 50 stop ( 15 m ) nad hladinou, aby je nezachytili japonské radary. Nepříjemné také bylo úporné horko v kokpitech. Jinak to byl let nudný a piloti si ho krátili počítáním delfínů.
V 09.15 se letka začala přibližovat k místu přepokládaného setkání s nepřítelem. Všichni byli napjatí, protože celých 450 mil proletěli bez jediného identifikačního bodu, a tak nevěděli, zda se z kurzu neodchýlili. Po chvíli ale velitel letky uviděl pobřeží, které se vynořilo přesně tam, kde ho očekávali. Teď už jenom zbývalo najít letadla admirála Yamamota. To také byla věc nejistá, protože nikdo nevěděl, za Yamamoto dodrží plán cesty, i přes známou japonskou důslednost.
V 9.35 porušil do té doby úzkostlivě dodržované rádiové ticho Doug Canning zvoláním "Bogeys, 11 o'clock high" (Neidentifikované letouny na 11 hodinách ve výšce). Celá letka začala stoupat směrem k letadlům.
Po přiblížení se ukázalo, že se skutečně jedná o dva bombardéry typu G4M1 Betty a šest stíhačů typu A6M3 32 Zero.
Po dosažení hladiny nepřítele se útočná čtyřka odpoutala a zbytek pokračoval ve stoupání. Musel být připraven bránit střelce před zery. Hrozbou nebylo 6 zer v doprovodu, ale 72 strojů čekajících v Bougainvillu. V dohledu ale bylo je šest zer doprovodu. Velitel letky tedy dal povel k odhození nádrží. Tím se Lightningy staly velice obratnými a začali stoupat, aby měli výškovou převahu nad nepřítelem.
Čtveřice střelců po odhození nádrží stoupala vstříc bombardérům. To je ale už zpozorovali hlídkující zera. Začala se na ně střemhlavě spouštět.  Tom Lanphier viděl, že se k bombardérům nedostanou dříve než je zera napadnou a tak se stočil přímo mezi ně, aby odlákal jejich pozornost. Rex Barber se svou skupinou pokračoval dál k bombardérům. Přiblížil se na kontaktní vzdálenost a vyslal první sadu střel do jedno z bombardérů. Pilot druhého bombardéru,ale zpozoroval útočící Lightning a prudce stočil svůj stroj dolů a prchal směrem k moři. Rex Barber zatím vedl palbu na první bombardér. Zasáhl nejdříve pravý motor, potom i levý a mnohokrát trup kabiny. Najednou se stroj ve vzduchu zastavil a jako by sklouzl po křídle. Rex ho přeletěl.V tu dobu byli již v hodně malé výšce. V tom zpozoroval že se mu na ocase visí tři zera. Začal tedy prchat. Naštěstí se dvě jiné P-38 stočili k němu a zera zahnaly.
Další dva Holmes a Hine pronásledovaly druhý bombardér nad vodu. Letěl tak nízko, že jeho vrtule čeřily vodní hladinu.
Když ho dostihly poslali mu do trupu a do křídel dlouhé davky. Na trupu se objevilo několik výbuchů. Piloti si mysleli že bombardér celý vybuchl, ale ve skutečnosti se mu podařilo hořícímu přistát na vodní hladině a pár lidí z posádky tento let dokonce přežilo.
Když Rex opustil první bombardér, tak ještě letěl, ale zle se z něho kouřilo. takový obraz se ukázal Thomasovi Lanphierovi. Ten právě přelétal bombardér vysokou rychlostí. Vysunul proto klapky aby co nejvíce zpomalil. Viděl ale, že bombardér stejně přeletí a tak do něj pustil dávku. Pravděpodobně zasáhl, protože se bombardéru ulomilo křídlo zřítil se do džungle.
John Mitchel velitel celé operace se držel ve výšce. Brzy ale o celé operaci ztratil přehled. Vyžádal si tedy od letců hlášení. Všichni hlásili že žádný z bombardérů není v dohledu a tři piloti hlásily setřel bombardéru. Paliva ubývalo a tak Mitchel zavelel k návratu.
Návrat proběhl bez větších příhod. Dvě P-38 museli přistát cestou na ostrovech pro poškození, ale později se také vrátili na Hendersonovo letiště. 

Závěr

Jak se potvrdilo o pár týdnů později z Japonského tisku, admirál Yamamoto byl skutečně zabit. Seděl z našeho pohledu v bombardéru číslo jedna. Při pádu byl vymrštěn z letadla, a když ho našly mrtvého, údajně křečovitě svíral rukojeť svého meče. Celá operace zostřila vztahy mezi Británií a Spojenými státy. Británie američanům vytýkala, že kvůli svým válečným úspěchům, málem vyzradili že spojenci mohou dešifrovat japonské depeše. Doopravdy ale Japonsko uvěřilo, že sestřelení Yamamota bylo dílem náhodně hlídkující patroly.
Výsledek zápasu bylo sestřelení dvou bombardérů G4M1 Betty. Jak se později ukázalo, žádné s doprovodných zer nebylo sestřelelno i když si to někteří piloti mysleli. Japonským pilotům kteří neochránili svého admirála bylo doporučenu padnout v boji. Až na jednoho, který celou válku přežil, se to všem "podařilo".
 

bombardér G4M1 Betty

  nahoru