Midway
Home Up Pearl Harbor Coral sea Midway Guadalcanal Yamamoto Pacifik 1944 Pacifik 1945

 

 

Plán MI


Admirál Jamamoto

Na straně USA i Japonska  se čekalo rozhodnutí co podniknout dál, ale už před bitvou v Korálovém moři začali Američané. To když šestnáct bombardérů B-25 podplukovníka Doolitlla napadlo v poledne 18. dubna 1942 Tokio, Nagoju a Kóbe. Bylo to jako píchnutí špendlíkem a svaz viceadmirála Williama Halseyho měl víc štěstí než rozumu, když se mu podařilo tento úkol splnit a v bezpečí se vrátit. Svůj názor nakonec 20. dubna prosadil velitel Spojeného loďstva admirál Isoroku Jamamoto.  

B-25 podplukovníka Doolitlla 

Jeho plány byly až geniálně jednoduché. Vyřadit z války nejsilnějšího soupeře - Spojené Státy. Samozřejmě že nepomýšlel na invazi na západní pobřeží USA. Bohatě by stačilo zničit americké základny v Pacifiku spolu s dosud zdecimovaným Pacifickým loďstvem. To samo o sobě by zřejmě donutilo Američany jednat o míru. Bez základen v Pacifiku by totiž americká ofenzíva až od západního pobřeží byla zhola nemožná. Jamamoto byl vzdělaný a inteligentní a z dob svých studií v USA (jeho disertace se týkala petrolejářského průmyslu a vynesla mu několik nabídek lukrativních zaměstnání) dobře znal obrovský potenciál amerického průmyslu, se kterým se ten japonský nemohl ani vzdáleně srovnávat. Válka delší než rok musela nutně přinést Američanům zdrcující materiální převahu. A tak se jeden z admirálových nejschopnějších podřízených, kapitán Minoru Genda, který vypracoval i brilantní plán útoku na Pearl Harbor, začal věnovat novému cíli.

Ve velmi krátké době tedy Japonci sestavili plán na obsazení ostrůvku Midway ztraceného napůl cesty mezi Japonskem a Havají. Strategicky to byl výtečný nápad. Okupace Midwaye znamenala vyloučení podobných akcí jako byl útok na Tokio 18. dubna a zároveň přímé ohrožení Havaje. Na něco takového prostě musel Nimitz reagovat a nasadit do protiútoku vše, co mu ještě zbývalo. Tedy letadlové lodi. Mělo to být cosi jako rozhodující bitva, kterou bylo posedlé celé japonské námořnictvo už od vítězství nad Rusy u Cušimy roku 1904. O necelých čtyřicet let později měl být ovšem výsledek jasný předem. Převaha Spojeného loďstva se 185 loděmi nasazenými k této jediné akci prostě mohla přinést pouze vítězství.

Koncem dubna byl plán hotov a tak mohl admirál Nagano z titulu své funkce náčelníka generálního štábu vydat z císařova pověření rozkaz číslo 18. Nařizoval veliteli Spojeného loďstva aby: "... provedl ve spolupráci s pozemním vojskem okupaci ostrova Midway a klíčových bodů v souostroví Aleuty...".

Celá operace dostala název MI. Dělila se na AO-Aleuty (tj. útok na Dutch Harbor to kvůli rozptýlení pozornosti Američanů) a AF, tedy Midway. Datum bylo stanoveno jen předběžně. Pouze invazní síly, tj. 3 500 mužů speciálních invazních jednotek generálmajora Kawagučiho a 28. plukovní bojová skupina plukovníka Ikkiho s 2 000 vojáky (osud těchto mužů se později naplnil v džunglích na Guadalcanalu), se měly soustředit na ostrově Saipan do 25. května 1942, sama operace měla být provedena v prvních červnových dnech v závislosti na vhodném počasí.

 

Tedy ihned po událostech v Korálovém moři začal japonský velitel Spojeného loďstva, Jamamoto, plánovat novou ofenzivu, při níž hodlal použít zbývající 4 velké letadlové lodě. Část japonských sil měla provést na invazi na Aleutské ostrovy (pro oklamání Američanů) a hlavní síly Spojeného loďstva měly zničit a obsadit americkou základnu na atolu Midway. Tyto hlavní síly pod přímým Jamamotovým velením zahrnovaly 4 těžké letadlové lodě, 7 bitevních lodí (včetně největší bitevní lodi světa - Jamato), 10 křižníků a 43 torpédoborců. Navíc Jamamoto disponoval 234 bojovými letadly. Proti takovému obrovskému množství mohli Američané postavit pouze 3 těžké letadlové lodi (z toho jednu poškozenou) a několik křižníků.

Pokud by Američané o této operaci nevěděli, dostali by se do japonské pasti. Naštěstí Rochefortovi skvělí zpravodajci zjistili, že cílem japonské ofenzivy bude právě atol Midway, a tak na atol byly dopravovány posily jak v podobě materiálu tak i vojáků. Přesto většinu stíhacích letounů tvořil zastaralý typ Brewster F2A Buffalo - jeho letové vlastnosti se později velmi negativně projevily při vzdušné bitvě nad atolem.

Americké flotily lodí, které měly zabránit v japonskému obsazení atolu, byly vedeny admirálem Spruancem (USS Enterprise a USS Hornet) a admirálem Fletcherem (USS Yorktown). Oba svazy pluly téměř nezávisle na sobě, protože se Yorktown zdržel při opravách v Pearl Harboru. Na počátku června tedy mělo dojít k zatím největší bitvě v Tichomoří.

Atol Midway

Bitva letadlových lodí u atolu Midway

Bitva letadlových lodí u atolu Midway

4. června 1942 vyslal japonský velitel admirál Nagumo skupiny 4 letadlových lodí a skupinu 108 letadel proti důležitým cílům na atolu Midway. Nevěděl, že Američané jsou na něho připraveni se všemi svými letadlovými loděmi poblíž atolu. Když Američané na atolu zjistili přítomnost svazu nepřítele, vydali pokyn k vzletu všech letadel na atolu s cílem zaútočit na nepřátelské lodě. Na ochranu ostrova zůstalo několik stíhaček, většinou zastaralých Buffal. Americká letadla doletěla k cíli ale byly bez stíhací ochrany, a tak se stala jednoduchým terčem pro japonské stíhače.

Thuderbold

Na atolu mezitím první japonská vlna způsobila obrovské škody a sestřelila i většinu amerických stíhaček. Několik minut po sedmé hodině odstartovala z amerických letadlových lodí USS Enterprise a USS Hornet první útočná vlna skládající se z 20 stíhaček Grumman F4F Wildcat, 67 střemhlavých bombardérů Douglas SBD Dauntless a 29 torpédových bombardérů Douglas TBD Devastor. O dvě hodiny později vyslal svá letadla i admirál Fletcher z lodi USS Yorktown. Do vzduchu tedy vzlétlo 6 stíhaček F4F, 12 torpédových bombardérů TBD Devastor a 17 střemhlavých bombardérů SBD Dauntless.

Na palubách lodí Nagumova svazu se po deváté hodině nacházelo velké množství letadel, které se vrátily z útoku proti atolu načerpat palivo a doplnit výzbroj k novému letu. Byla to vynikající příležitost k útoku. Bohužel však 35 amerických Dauntlessů se stíhacím doprovodem nepřátelské letadlové lodě nenašlo, a tak se pro nedostatek paliva musely obrátit k atolu, kde následně přistály. Torpédová peruť z Hornetu se svým velitelem Waldronem nepřítele našla a zaútočila na něj. Avšak americké torpédové bombardéry neměly v soubojích s japonskými vynikajícími stíhačky sebemenší šanci na úspěch a z Waldronovi perutě přežil pouze jeden jediný letec.

Poté zaútočily torpédové bombardéry z USS Yorktown. Dopadli o něco málo lépe, ale žádného zásahu nedosáhly a navíc utrpěly velké ztráty. Po torpédových bombardérech přišly na řadu bombardéry střemhlavé a to pod velením kapitána McCluskyho. Jeho 37 bombardérů postupně zasáhlo Letadlové lodě Kaga a Akagi. O letadlovou loď Sórjú se postaraly další střemhlavé bombardéry společně s ponorkou USS Nautillus.

KLIKNI>

Z letadlové lodě Hirjú, která se jako jediná zatím držela v provozuschopném stavu, odstartovala další vlna japonských letadel. Podařilo se jim několikrát Yorktown zasáhnout a těžce poškodit. Po částečné stabilizaci situace přišly další dva zásahy torpédy a s Yorktownem to vypadalo velmi špatně.

Yorktown

Druhá americká vlna našla poslední japonskou letadlovou loď a několika zásahy ji potopila. Tím Američané zničily téměř veškeré letadlové lodě nepřítele. Pro velitele Spojeného loďstva Jamamota to byla nenahraditelná ztráta, přesto však pokračoval k atolu Midway na palubě největší bitevní lodě světa. Obrátil se teprve o půlnoci, když na americkou flotilu nenarazil. Zničením 4 těžkých letadlových lodí ale japonské ztráty neskončily. Těžké křižníky Mogami a Mikuma se vzájemně srazily a poté na ně ještě zaútočili Američané torpédovými a střemhlavými bombardéry. Podařilo se jim potopit křižník Mikuma - Mogami se doslova doploužil na atol Truk k opravě.

Mikuma 

Důsledky vítězství

Američanům se tedy v bitvě podařilo zvítězit, což Japonci v žádném případě nepředpokládali. Američané zničili 4 letadlové lodě (Hirjú, Sórjú, Kaga a Akagi), které se zúčastnily potupného útoku na Pearl Harbor a navíc se jim podařilo zničit jeden a těžce poškodit druhý těžký křižník. Naopak Japoncům se z původního plánu podařilo pouze obsadit Aleutské ostrovy. Celkové ztráty Američanů činily 1 torpédoborec, 147 letadel a 307 mužů. Japonské ztráty byly podstatně vyšší, 234 letounů a 2 000 mužů.

Po bitvě zůstalo Japoncům k dispozici pouze několik letadlových lodí, zejména těžké lodi Šókaku a Zuikaku byly velmi nebezpečné, ale jinak se začaly síly v Tichomoří postupně vyrovnávat. Díky bitvě u Midway mohla být připravena a provedena invaze na ostrov Guadalcanal, do té doby neznámý ostrov v Šalamounových ostrovech.

Bitva u Midway je považována právě s boji na Guadalcanalu za bod zvratu v Tichomoří, kdy se japonské vítězné mašinérii postavili do cesty odvážní Američané a s pomocí rozvědky bitvu vyhráli. Význam zpravodajců v této bitvě byl obrovský, protože bez vědomí, kde nepřítel udeří by admirál Nimitz nemohl se svými hubenými silami ubránit strategicky důležité ostrovy v Tichomoří. Místo odměny však na zpravodajce Joe Rocheforta čekalo propuštění z námořnictva. Důvodem bylo soupeření mezi zpravodajci armády a námořnictva v USA a Pacifiku.
Společně se spojeneckými úspěchy v Evropě (Stalingrad) a v Africe (El Alamein) je vítězství u Midway považováno jako nejdůležitější střetnutí druhé světové války.

 nahoru