Itálie 1943
Home 2.sv. válka - 1941-43 Barbarossa Leningrad 1941-44 Moskva 1941 Stalingrad Válka v Asii Atentát na Heydricha Kursk 1943 Itálie 1943 Kyjev 43 ZF 1943-4 Teherán 43 VF 1943-45 Alten Kamaraden Military March Reichstag Panzer rollen..

 

 

Již od doby, kdy během první světové války Churchill jako první lord admirality uvažoval o vojenské strategii, věřil, že Evropa je zranitelná při napadení z jihu. Tato myšlenka ho vedla ke katastrofální akci v Gallipoli v roce 1915, stejně jako ho vedla k vylodění na řeckém pobřeží v roce 1941. V květnu 1943, spolu s náčelníky štábu přemýšlel nad mapami ve Washingtonu, opět spoléhal na operaci ve Středomoří - konkrétně na invazi do Itálie přes Sicílii a do severní Evropy přes Rakousko.


Italské válečné úsilí bylo již vážně podkopáno, z Mussoliniho vojenské síly zůstalo jen málo a po dobytí severní Afriky bylo Středozemní moře znovu otevřené konvojům Spojenců. Když přijel v roce 1942 japonský velvyslanec navštívit Mussoliniho, jediné co mu mohl říct bylo: "Vy, Duce, jste vyčerpaný, velmi vyčerpaný, příliš vyčerpaný.
Právě touto dobou byl ve Španělsku vyplaven "muž, který nikdy nebyl" - mrtvola oblečená jako britský důstojník, která u sebe měla falešné dokumenty, z nichž vyplývalo, že je plánována invaze Spojenců do Řecka a na Sardínii. Možná se takhle podařilo obelstít nacistickou výzvědnou službu. Ať už to bylo jakkoliv, 10. července 1943 se spojenecké jednotky o síle téměř půl milionu mužů vylodily na Sicílii téměř bez odporu. Zároveň však vznikl spor o strategii mezi Montgomerym a tvrdohlavým americkým generálem Georgem Pattonem. Takže došlo k prodlení, než v srpnu spojenecké síly dobyly Palermo a Messinu a mnoha vojákům Osy se podařilo uniknout na pevninu i s jejich vybavením - byli převezeny v 70 malých námořních plavidlech a 50 gumových člunech, což připomínalo jakýsi mini-Dunkerk.
Hitler a Musssoliny se setkali 19. července: Mussoliny byl nemocný a téměř nemluvil. Čelil nejen invazi, ale i ekonomickému kolapsu - Turín a Milán byly zachváceny velkou stávkou. Ani ne o týden později ho král Viktor Emanuel III. zbavil úřadu a na jeho místo jmenoval maršála Pietra Badoglia. Mussolini byl propašován z paláce a odvezen sanitkou na ostrov Pozna "pro jeho vlastní bezpečí". Téměř přes noc zmizel z Itálie fašismus.


Hitler měl vážné obavy: rozhovor mezi Rooseveltem a Churchillem, kteří diskutovali o podmínkách italské kapitulace, byl zachycen německými agenty.Rommel byl poslán do alpských průsmyků a Kesselring v jižní Itálii dostal posily. Do začátku září byli Němci zakopáni. 8. září Spojenci neočekávaně oznámili "kapitulaci" italských sil - i když Italové ještě nedostali žádné rozkazy v tomto směru. Zároveň plul ohromný spojenecký invazní svaz k plážím u Salerna. Osud italských vojáků byl nezáviděníhodný. Byli odzbrojeni svými bývalými spojenci, kteří s nimi zacházeli jako s "převlékači kabátů", což si zasloužili. Na ostrově Keffalonie v Řecku bylo přes 1 600 italských vojáků zmasakrováno. Dalších 3 000 Italů, kteří pluly do zajetí se utopily, když jejich přepravní loď byla torpédována spojenci. Badoglio a italský král byli nuceni uprchnout do Bari. Pouze zbytku italské flotily se podařilo uniknout a připojit se k Britům na Maltě.
O půlnoci 9. září se americká 5. armáda začala vyloďovat pod Clarkovým velením u Salerna, kde proti nim stálo šest Kesselringových divizí. Odpor byl z počátku tak silný, že operace téměř skončila evakuací. Nové německé řízené pumy poškodily britskou bitevní loď Warspite, která podporovala vyloďování a potopily italskou bitevní loď Roma (nyní na straně Spojenců.)
Další vylodění ve Středozemí zaznamenala větší úspěch. Němci se stáhli z Korsiky ještě před příchodem Francouzů, americká vojska obsadila Capri. Ale německé posily na Rhodosu znemožnily britské vylodění.
12. září němečtí výsadkáři pod velením Skorzenyho osvobodili vyčerpaného Mussoliniho z hory Gran Sasso, kde byl držen italskou policií. Mussolini odletěl na setkání s Hitlerem a vyhlásil novou fašistickou republiku v Němci okupované severní Itálii. Mel jisté důvody doufat, že Němci nakonec v jeho zemi zvítězí. Ačkoliv se Spojenci zmocnili 1. října Neapole, od tohoto okamžiku až do konce roku 1943 se jim podařilo postoupit jen o 112 km . "Stagnace celého tažení je skandální", zuřil Churchill. Kessering, který očekával útok na Řím ze vzduchu a z moře - což ho možná donutilo opustit jih - naopak dostal možnost, aby vybudoval svoje obranné linie. Ale měli se objevit ještě horší zprávy pro Spojence. Zpomalení postupu Spojenců přesvědčilo Hitlera, aby poslal do Itálie posily. Spojenci zároveň činili rozhodnutí s vážnými dlouhodobými důsledky – Američané v jižní Itálii znovu vyzbrojili mafii, kterou fašisté zničili(zůstává tam dodnes mocnou silou). Italské hnutí v Římě agitovalo pro svržení krále a Rusové se nedostali do anglo-americké kontrolní komise pro okupovanou Itálii, což vytvořilo nebezpečný precedens pro kontrolu východní Evropy po válce.


Americká 5. armáda pomalu postupovala na západě Itálie, zatímco britská 8.armáda, nyní pod velením sira Olivera Leese postupovala na východě. Obě si dávaly na čas. Počátkem roku 1944 překáželo Spojencům německé opevnění. „Gustavova linie“ na jih od Říma. Úspěšné vylodění u Anzia 22. ledna vypadalo, jako by mohlo překonat mrtvý bod (bylo při něm zabito jen 13 vojáků), ale opět byli spojenečtí generálové nerozhodní a brzy byla celá ofenzíva ohrožena, když Kesselring přesunul do oblasti posily.
Uprostřed linie postupu Spojenců ležel klášter Monte Cassino, o němž se spojenci domnívali, že byl němci opevněn. 13. února bylo na klášter shozeno 400 tun bomb, které ho zničily do základů. Němci, kteří se drželi zpátky a nevstoupili do kláštera, přeměnili ruiny na opevnění. Spojenci zde utrpěli těžké ztráty a klášter byl dobyt až v květnu 1944.

 Monte Cassino


U každé řeky, u každého kopce čelili Spojenci promyšlených německých hrdinných akcí. Spojenecká dezerce narůstala. Koncem roku 1944 dobyly kanadské jednotky Ravennu a byli připraveni na postup severně do Rakouska. Ale německý protiútok 26. prosince a přesun dalších 5 spojeneckých divizí na západní frontu donutil Brity a Američany přejít do obrany a nehýbat se z místa až do jara 1945. 

konec Musolliniho

  nahoru