Kursk 1943
Home 2.sv. válka - 1941-43 Barbarossa Leningrad 1941-44 Moskva 1941 Stalingrad Válka v Asii Atentát na Heydricha Kursk 1943 Itálie 1943 Kyjev 43 ZF 1943-4 Teherán 43 VF 1943-45 Alten Kamaraden Military March Reichstag Panzer rollen..

 

 

OPERACE ZITADELLE          

                                                                

   

      

    

Na jaře roku 1943 stály německé jednotky v jižním Rusku na frontě ve tvaru tří obrácených oblouků nad sebou - jak ukazuje mapa níže. Severní oblouk o průměru zhruba 150 km obsazený Němci, měl svůj  střed přibližně ve městě Orel a držely jej druhá tanková a devátá armáda patřící ke skupině armád střed. Na jih od něj se nacházel zhruba stejně široký výběžek ruské fronty, který měl střed ve městě Kursk. Nejjižnější oblouk patřil opět Němcům a vzniknout mu dalo znovudobytí města Charkov jednotkami skupiny armád jih 14. března 1943. Ruský výběžek vznikl překotným a ne dobře řízeným postupem Rusů až od samotného Stalingradu.

 

V tuto chvíli stálo německé vrchní velení před zásadním rozhodnutím. Blížilo se léto, jediné roční období, které v Rusku přinášelo terénní podmínky pro rozjetí německého válečného stroje na plné obrátky. Léto patřilo na východní frontě vždy německým ofenzívám. Po dvou letech nepřetržitých bojů však již německá armáda neměla síly k uskutečnění ofenzívy na celé délce fronty a její vrchní velení bylo proto nuceno hledat strategicky nejdůležitější a nejvhodnější místo pro ofenzívu lokálního charakteru.

Manstein, který dovedl jednotky Waffen SS k vítězství u Charkova, navrhoval aby jej armádní velení nechalo pokračovat na východ od města, probít se pozicemi dezorganizované 6. sovětské armády, poté se obrátit na jih a dobytím Rostova uzavřít Rusy mezi svými jednotkami a Azovským mořem. Představy vrchního velení však byly odlišné. Kurský výběžek představoval pro německé strátégy až příliš lákavý terč. Pokud by se jej totiž Němcům podařilo zlikvidovat, zkrátila by se frontová linie o přibližně 250 km což by uvolnilo 18 až 20 německých divizí, které by potom mohly být využity jinde. Navíc Kurskem procházela důležitá železniční tepna vedoucí napříč Ruskem od Rostova až k Moskvě. Tak vznikl plán ambiciózní operace Zitadelle (citadela = samostatná městská pevnost).

                                                               

Němci předpokládali, že provedou konsolidaci armády a zvýší vojenskou sílu své země. Cílem generálního štábu bylo vybudovat pevnou hráz, která by Sovětům odolávala tak dlouho, až ti by se nakonec vyčerpali a uzavřeli s Němci mírovou dohodu. Principem obrany bylo podnikání řady intenzivních, ale pouze lokálně vymezených útoků. Pro Němce by vedení takových operací znamenalo jen malou námahu a Sověti by přitom museli soustředit na ohrožených místech maximální množství sil.

Jedním z předpokládaných cílů takového úderu byl výběžek zasahující do německých linií u města Kursk. Von Manstein navrhoval rychlý útok o dvou hrotech, který by vedl k odříznutí tohoto výběžku a obklíčení sovětských jednotek uvnitř. Vznikla tak operace Zitadelle (Citadela), ke které mělo dojít v dubnu, dokud nebyly sovětské jednotky řádně vyzbrojeny a vystrojeny, avšak na Hitlerův rozkaz byla akce několikrát odložena, dokud nebyl k dispozici dostatečný počet tanků Panther a Tiger. Mezitím obě strany vybudovaly mohutné obranné linie tvořené minami, zátarasy a zvláště předimenzovaně koncentrovaným dělostřelectvem, zahrnujícím kromě protitankových kanonů děla skutečně všech ráží a typů.

Počátek německého útoku byl konečně stanoven na 5. červenec 1943, kdy na výběžek u Kurska souběžně zaútočily z jihu a severu dvě armády. Celkem činila síla Němců 2 400 tanků a samohybných děl, jimž čelili Sověti 3 300 tanky. Zatímco útok ze severu byl poměrně brzy zlikvidován, na jihu byli Němci úspěšnější. 12. července tak u vesnice Prochorovka došlo k pravděpodobně největší tankové bitvě v dějinách, když proti sobě stálo na 1 500 tanků.

Během bitvy zcela selhaly předválečné vize o kolonách tanků valících se otevřenou krajinou, kroužících a manévrujících jako námořní flotily a účastnících se bitev bez účasti ostatních druhů vojsk. Okamžitě po prvním střetu se z bitvy vytratil veškerý řád - tanky jezdily a střílely na všechny strany, narážely do sebe a odloučeny od svých velitelů bojovaly o vlastní záchranu. V těchto podmínkách vyvažovala určitou převahu lépe vycvičených a zkušenějších Němců početní převaha Sovětů. Bitva pokračovala bez zřejmého vítěze až do soumraku, kdy se obě strany stáhly, aby se mohly zotavit z ran a začít bilancovat. Bitva u Prochorovky znamenala faktickou porážku Němců, kteří zde ztratili asi 350 tanků. Celkem stála operace Citadela Wehrmacht 1 217 tanků a 997 samohybných děl, což představovalo značnou část jejich sil na východní frontě.

Operace Citadela znamenala konec německého postupu. Už nikdy poté Němci na východní frontě nedokázali provést ofenzivní akci, také kvůli tomu, že v té době se na Sicílii vylodili Američané a Britové. Německé obrněné síly, na jejichž znovuvyzbrojení bylo vynaloženo obrovské úsilí, tak přišly v jediné bitvě o všechno. Sověti pak v plné míře těžili ze svého vítězství a od té doby převzali veškerou iniciativu.

Nelze si však nepovšimnout, že přestože měli Sověti k dispozici vynikající obrněnou techniku, která alespoň ze začátku značně převyšovala německé stroje, jejich taktika byla značně banální. Po masivním dělostřeleckém bombardování následoval útok pěchoty doprovázené skupinami tanků, které se snažily vytvořit průlomy v německých liniích. To se však dařilo jen vzácně, protože německá obrana spoléhala na vynikající dělostřelectvo všeho druhu, chráněné minovými poli a podporované pohyblivými zálohami tanků a stíhačů tanků. Němci nebyli z východu vytlačeni útočnou silou vysoce organizovaných jednotek, ale udolal je nepřetržitý tlak Sovětů a ztenčování záloh.

 

Operace Zitadelle byla poslední velká Německá ofenzíva na východní frontě. Skončila pro Němce katastrofou a znamenala definitivní obrat ve vývoji války v Rusku. Rudá armáda nastartovala definitivní a nezadržitelný postup směrem k hranicím Třetí říše.

  Back to Top